Kdo (ne)může slavit...

6. 06. 2013 23:50:00
S přijetím a schválením tzv. církevních restitucí vyvstávají otázky: Skutečně bylo učiněno bezpráví zadost? Zvítězila spravedlnost? A kdo vlastně může slavit, aniž mu v číši plné vína, kde se má na dně ukrývat pravda, cosi plave a aniž mu ji cosi kalí?

Tak nám zabili víru. Víru ve spravedlnost, víru, že bychom mohli hledat i jiné hodnoty než ryze materiální, víru, že by katolická církev dokázala překročit svůj historický stín, kdy se snažila být silou vládnoucí a byla oporou mocných s tím, že mocní se mění, ale církev zůstává.
Čtyři členové Ústavního soudu ČR (včetně Pavla Rychetského) se vyjádřili ve smyslu, že takzvané církevní restituce v podobě, v jaké byly schváleny, nejsou spravedlivé a odporují ústavním pořádkům.
Soudce Jan Musil svůj postoj: http://www.blisty.cz/art/68784.html uzavírá slovy: „Ze všech uvedených důvodů se domnívám, že zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, je v rozporu s ústavními předpisy a že návrhům na jeho zrušení mělo být vyhověno. V Brně dne 3. června 2013.“
Jistě, čtyři soudci jsou v menšině – ale jejich vyjádření stojí na jasných argumentech, které tak celý proces tzv. restitucí staví do světla velmi pochybného. Naše společnost tak v poměrně krátkém časovém horizontu dostala dvě pořádné facky: Podobu Klausových lednových amnestií, kde stále neznáme podíl jednotlivých aktérů na pasáži týkající se závažné hospodářské kriminality, respektive souzených za tuto kriminalitu, a nyní podobu tzv. církevních restitucí. Za obojím je třeba vidět podíl vlády Petra Nečase. Amnestie premiér a potažmo celá vláda podepsali, restituce potom protlačili proti všem argumentům a kritických hlasům, jakkoli oprávněným.
Co zbývá nám, kteří s podobou tzv. církevních restitucí nesouhlasíme?
Je zde možnost obrátit se na papeže Františka, který zatím vystupuje jako člověk, který upřednostňuje víru před hromaděním majetku a konzumem. Zde je petice, s níž přišli Karel Srp, Lenka Procházková a další: http://www.petice24.com/frantisek
Kdo po výroku Ústavního soudu ČR o tzv. církevních restitucích může vlastně slavit? Domnívám se, že podobný podíl populace, který může profitovat ze druhého pilíře tzv. důchodové reformy. Tedy téměř nikdo. Zvýší se jen podíl dlouhodobě frustrovaných a deprivovaných lidí, kteří nebudou věřit v právní stát, natož nějaké církvi. S církví potom zavrhnou i víru a vysmějí se nějakým nemateriálním hodnotám.
Ale ani církve nemají vyhráno. Budou mít sice majetky, otázkou ovšem je, jak povedou dialog s těmi, které si způsobem, jakým se k těchto majetků domohly, většinou poštvaly proti sobě. Kolik potřebných bližních bude církve vnímat jakou svou záchranu, jako naději, jako cestu k lepšímu já?
Osobně bych dopis obsažený v petici doplnil o následující pasáž:
Obavu o osud víry v České republice podtrhuje celkový rámec, v němž jsou majetky církvi přiznávány. Rozhodla o nich vláda, která je podezřelá z korupčního jednání, a to ve více kauzách (IZIP, sKarty, ProMoPro, CASA, ad.). Stín podezření z korupce se vznáší i nad způsobem, jakým byla vládní forma restitucí protlačena. Tento stín je obsažen i v postoji čtyř českých ústavních soudců, kteří zákon označili za protiústavní a nespravedlivý. To je vysoká cena za majetek, který vůbec nemusí pomoci cestě, v níž věříte a jíž se ubíráte. Totiž cestě k víře, k člověku, ke sblížení lidí, k porozumění, k odklonu od bezbřehého mamonu a prostého konzumu bez další škály hodnot.

Naše stávající vláda je spojena s kroky velmi asociálními a nekřesťanskými, s kroky, kdy se zhoršuje postavení lidí handicapovaných a těžce nemocných, lidí, kteří ztrácejí svou důstojnost. Naše vláda je spojena s velmi benevolentním postojem k hazardu (aspoň v počátcích svého vládnutí) a k prodeji alkoholu. Dodnes se potýkáme s následky tzv. metanolové aféry, kdy nebyl spotřebitel dostatečně ochráněn. A není dodnes.

Tato naše stávající vláda zasévá mezi občany rozkol a zášť, strach a zlobu koncentrovanou na své bližní. Tím odpoutává pozornost od svých činů a rozhodnutí.

Prosíme Vás, Vaše Svatosti, pomozte víře v České republice, pomozte nám k ní hledat cestu. Pojďme vést společně celospolečenskou diskusi o podobě vyrovnání s církví (s církvemi). A začněme tím, že nepřijmeme dar, který není darem, ale břemenem. Břemenem při směřování k duchovnímu rozměru, břemenem ve vytváření jiných hodnot, než které symbolizuje biblické "zlaté tele".
Dokážeme-li to, možná i budeme vědět, co a proč slavit.

Autor: Marek Řezanka | čtvrtek 6.6.2013 23:50 | karma článku: 18.20 | přečteno: 570x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Dámy, buďte shovívavé, až vás někdo plácne přes pozadí

Začněme však od začátku. Každý den si v práci na chvíli zdřímnu a nikdo mi za to nenadává. Šéf se tváři jakoby nic a kolegové neremcají, že si spím, zatímco makají jak barevní. Dokonce ani já jsem o tom donedávna neměl tušení.

23.1.2019 v 14:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Marketa Kadhi

Setkání se starostou

Po více než šesti letech v Anglii jsem se vrátila zpátky do České republiky - tedy domů. Těšila jsem se, to ano, jen je otázka, co tu budu dělat, myšleno čím se tu budu živit. A tak začala má pracovní anabáze.

23.1.2019 v 13:06 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 264 | Diskuse

Klára Tůmová

Jdu jen pozdravit kocoura

"Juliší, poď domu! Jé, ty už tady seš?" Ťuky ťuky na vrátka, otevřete kůzlátka. Aha, máme otevřeno. Chce někdo prudit kvůli kočkám na chodbách nebo mi vemlouvavým hláskem vysvětlovat, že si mám dávat pozor, že lidi jsou zlí?

23.1.2019 v 11:26 | Karma článku: 11.68 | Přečteno: 352 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jak mi Sedmikráska zachránila jeden den života

O tom, jak jsem překousla žížalu, o tom, že se dobrovolně přiznávám, že jsem Řekyně, o tom, že jsem chtěla být pilotkou, protože se jenom v letadle cítím jako doma. O tom, že zdraví není klišé, ale je velmi cenné.

23.1.2019 v 9:14 | Karma článku: 13.72 | Přečteno: 269 | Diskuse

Jana Majová

Sladký blog o tom, jak pošetilost čokoládu přináší. (Fotopovídání)

Moje bábinka skvěle pekla. Všechno, co jí přišlo pod ruce, do mísy, na pekáč a do trouby, se povedlo. Včetně dortů. Její recepty obsahovaly ono magické "přiměřeně". A každý její moučník způsobil ono pověstné "nebe v hubě"...

23.1.2019 v 7:25 | Karma článku: 16.82 | Přečteno: 298 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 768
Textař, autor písňových textů, básník.

Najdete na iDNES.cz