Od kádrování k testování

   Bátora si zase ústapustil pěkně na špacír.Podle Dobešova gustaje to machr na práci

Vzdělání považuji za jedno z největších bohatství jedince, hned po svobodě. Navíc, svoboda úzce se vzděláním souvisí, respektive s přehledem. Kdo má přehled, kdo víc ví, je fundovanější při své volbě a lze očekávat, že jeho volba bude zodpovědnější, než u člověka, který dostatek informací nemá. Samozřejmě, nic neplatí absolutně a jsou výjimky potvrzující pravidlo.

Celými dějinami lidstva se vine touha elit eliminovat počty vzdělaných, omezit přístup ke vzdělání pouze na ty, kdo budou oporou vládnoucím a nebudou své vědomosti využívat v boji proti nim. Vzdělaní „rebelové“ se nehodili, ať šlo v minulosti o Husa, Borovského či Uhla.

Přístup ke vzdělání lze omezit různě – ekonomicky (výší školného) či politicky (zvolit si kritéria, komu bude z　nějakého deklaratorního důvodu přístup ke vzdělání odepřen). Druhý jmenovaný přístup je z　minula znám jako kádrování a závorou k další cestě za vzděláním bylo cosi označované jako „nevhodný původ“.

Uzurpace vzdělání elitami měla být odbourána po roce 1989, byl to jeden z ideálů listopadového hnutí. Co však lze v úrovni školství v současnosti pozorovat? Značné rozčarování a nejistotu. Rozčarování mnoha vyučujících, že jsou opět dušeni ministerstvem, že jejich pozice je čím dál více oslabována a jejich autorita čím dále tím více podkopávána. Jsou rozčarováni z　vazeb resortního šéfa na osobu bývalého vysokého úředníka na ministerstvu školství, jehož výroky se dostávají za únosnou hranici slušnosti. Slova „šmejd“ a „huba“ by se ve výrocích osoby veřejně působící, navíc v　resortu školství, objevovat neměla. Považuji je v daném kontextu za zalimitní a nepřípustná a je úplně jedno, na čí adresu a v jakém kontextu byla vypuštěna. Horší skutečností je pak napojení resortu školství na k　fašismu inklinující hnutí D.O.S.T., k němuž má pan Bátora blízko - a k panu Bátorovi má zase velice blízko šéf resortu, Dobeš.

Nejistotu mají žáci, a to již na základní škole. Podle nových úvah mají být testováni v pátých a devátých třídách a jeden test by teoreticky měl rozhodnout, zda budou připuštěni na gymnázium, či nikoli. Nevím, nakolik byli k debatě o těchto testech přizváni psychologové. Z mého osobního hlediska se jedná o počin velice nešťastný. Dítě se totiž vyvíjí a tento vývoj je dán individuálně. Někomu trvá méně, někomu více času, než dozraje a je schopen/ schopna formulovat, co chce jednou v životě dělat, čemu se chce věnovat. Ne každý má oporu v harmonickém rodinném prostředí, ne každý je zvyklý pracovat s internetem, ne každému vyhovuje jednostranné testování.

Mám známého, jehož učitelky na základní škole označily pro jeho problémové chování za nevhodného pro studium gymnázia. Jeho rodiče však cítili jeho potenciál a platili mu soukromou střední školu. Na ní se postupně začal chytat a projevoval zájem o předměty, v nichž dříve div nepropadal. Nakonec se dostal na matfyz (Matematicko-fyzikální fakultu UK), má doktorský titul a vyučuje na univerzitě. Kolik rodičů podobně založených studentů však má prostředky na financování soukromé školy?

Pokud by stačil jeden test, aby měl brány ke vzdělání zavřené, kdo ví, jak by dopadl a co by dnes pro společnost představoval. Takto je pro ni nesporným přínosem.

Tak, jak je „testování“ navrženo, zavání mi až příliš metodou kádrování. Zavání mi likvidací potenciálních talentů s možností podpory průměrnosti. Ničením rovných šancí. To se mi nelíbí. A jsem přesvědčen, že by o tom, kdo půjde k lopatě a kdo do fraku s kravatou, neměl rozhodovat člověk, jehož závěrečnou práci zhodnotil na závěr své recenze sociolog Jan Keller takto: „Jinými slovy: Autor prokázal, že pokud mladík ukradne poprvé v životě v opuštěné trafice karton cigaret a svého činu lituje, neměl by být trestán tak přísně jako jeho vrstevník, který se opakovaně dopouští loupežných přepadení. S tímto závěrem lze jistě souhlasit. Úsilí, které k němu vedlo, však nelze považovat za mimořádný intelektuální výkon. Pokud takové pojednání navíc ostentativně přehlíží i základní náležitosti odborné práce, nelze je považovat za víc než za karikaturu práce diplomové.“